Antislovanské třeštění má nový rekord Habsburka v Plzni
Jiří Jaroš Nickelli, SLS Brno
Jak jsme se dozvěděli z Novinek.cz (Habsburk má v Plzni sochu.Na Masarykově třídě.
1.4.2022 instalovali v městské části Plzně Doubravka sochu Karla I. Habsbursko–Lotrinského. Nemá s ní problém ani starosta městské části, který podle Novinek říká, že poslední císařpán sice může být vnímán negativně, ale zasloužil se o sociální smír atd. I když vezmeme v potaz lepší povahu ušlechtilého slabocha Karla I., jemuž prý manželka Zita Bourbonsko–Parmská po úmrtí arcivévody Ferdinanda řekla "Vstávej lenochu, budeš císařem" (?), přece jen musíme konstatovat, že státoprávně i politicky Karel I. selhal na všech úrovních. Sice je pravdou, že vyhlášením amnestie zachránil některé české politiky, a že otevřel parlament, který jako jediný stát na světě na tři roky zavřel Franz Josef der Erste.
Ovšem Karel I. přišel pozdě, a nikdy nedokázal nic prosadit, navíc doslova zvoral svá povstání v Uhrách proti Horthymu. Ona povstání, která ani neinicioval sám, nýbrž jeho mefistotelská manželka Zita Bourbonsko–Parmská a církevní magnáti Vatikánu.
Jen se jí podřídil a hrálo ubohou roli loutky v amatérských vzpourách proti vítězné Dohodě a uherskému regentovi, která skončila jeho internací v britské moci.
Ta říše koncem I. světové války už zdaleka nebyla multikulti soustátí, jak nám to vykládají monarchisté.
Byl to dost krutý žalář národů, dokonce s prvními koncentračními tábory svého typu, jako byly Jindřichovice a jiné.
Jak říkal TGM, na jehož třídě paradoxně – nebo naschvál? – stojí socha Karla I. , "Habsburkové se k nám chovali jako Tataři" – a to po hromadných popravách Čechů, Poláků a Slováků nařízených vojenským velitelem Habsburkem Bedřichem Těšínským. TGM uváděl dokonce číslo 60 tisíc poprav...
Instalace sochy Habsburka, který NIKDY nebyl českým králem! jak lžou média – poslední legitimní korunovaný český král byl pražský sídelní panovník a přítel Čechů Ferdinand Dobrotivý – je jen další třešničkou na dortu antislovanského třeštění a dnešní proukrajinsko–banderovské kolaborace.
V naší zemí, která už je republikou jen podle ústavy, a fakticky se proměnila v jakýsi protektorát válečných štváčů, se totiž potlačuje nejen vše ruské, slovanské, ale dokonce i československé.
Začíná to teoriemi, že vlastně "nejsme Slované", ale jakási směs Keltogermánů hovořící "náhodou" slovanským jazykem, což prý podporují "rozbory DNA". Takto lze dokázat i naše příbuzenství s Džingischánem... Připomíná to II. světovou válku, kdy se Chorvati snažili vyvléknout ze slovanství teorií, že "jsou vlastně východní Gótové"... Pokračuje to tvrzeními o zakladateli státu "T. G. Habsburkovi", jemuž se nesmyslně přičítá nemanželský původ dokonce od Franze Josefa der Erste, nebo o německém původu Boženy Němcové atd. A končí to teoriemi o ČSR jako "zplozenci tragického Versailles", o státu "který selhal, jak o tom napsala knihu jedna Američanka, nebo o habsburskou tom, že vznik ČSR "byl tragédii, která zničila Rakousko" jak to tvrdil filosof profesor Bělohradský...
O tom, že ČSR nerozbila Rakousko–Uhersko, nýbrž je rozbila uherská a německá iredenta, se mlčí. O tom, že stát Washingtonské deklarace poprvé v dějinách učinil z poddaných občany, zavedl první sociální reformy a rovnost žen, se mlčí. O tom, že ČSR byla slovanským státem se spojením na Jihoslovany, Bulhary a Rusy, se mlčí. O tom, že celá politika I. ČSR byla politika slovanské vzájemnosti a protiváhy germánsko–uherské agrese, se mlčí. Mlčí se i o Malé Dohodě, jako hrázi germánské agresi, která nakonec byla, jako vždy v dějinách, rozbita zradou jednotlivých vlád.
Mlčí se o slovanské politice TGM, jenž nabádal, aby žádní Slované nikdy nešli proti Rusku. Házejí se tuny špíny na Masarykova nástupníka dr. Beneše, který zachránil republiku před germánskou genocidou právě spojenectvím s Rusy – a který Slovákům dekrety zachránil jižní hranice.
To vše je součástí antislovanského třeštění, jehož aktéry není většina Čechů, nýbrž menšina kolaborantů a konjukturálních aktivistů, očekávajících za své řiťolezectví vládnoucí moci patřičné jidášské groše a prebendy.Toho všeho se většina českého národa nejen neúčastní, ale vlastenecké organizace proti tomu se začínají ozývat. Jednou budeme dál – jak se zpívá v oné písni.